Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie.

Jihlavská Drbna

MATKA NA TAHU: Valentýn? Ten neslavíme! Teda můj kluk

úterý, 13. února 2018, 20:25

Tak jo, Valentýn, takový ty kýčovitý srdíčka, holubičky, kytičky, cukrovinky a kdo ví, co ještě. Trapas, že jo. Můj kluk Vladimír říká, že ho neslaví (správně, on ho neslaví) protože to je americkej svátek.

„Není,“ odvětím vždycky. „Tenhle svátek se slaví v anglosaských zemích jako svátek lásky a náklonnosti mezi intimními partnery,“ zacvrlikám jako kniha. Nebo spíš jako wikipedie. Nic. Žádná odezva. Maximálně tak „hmm“. Mimochodem, to mu jde, poslední dobou čím dál líp, to „hmm“.

Tak alespoň první máj, lásky čas, co je víc český. Muckání pod třešní, krása. Do prvního května to nějak překlepu. Omyl. To je zas tragédie. Ne náš vztah! Ta báseň, ten Karel, Mácha, ovšem! Neví, proč to všichni tak oslavujou, když ta báseň je tragická. No jo, no, tak čekám na jiný dny a jiný vyznání lásky. Čekáte taky?

Třeba ten kávovar, kterej musím vždycky každý ráno a taky odpoledne a taky večer zasouvat zpátky na svý místo na lince, protože když si můj kluk Vladimír dělá kafe, vždycky ho vysune minimálně o deset čísel dopředu. Už asi tři roky. Vlastně od tý doby, co ho máme. Za celou tu dobu jsem nepřišla na to, proč to dělá, má to asi stejnej smysl jako učit se logaritmy.

Nejspíš to bude vášeň. On a kávovar jsou si blíž, anglosaský svátek lásky a náklonnosti mezi intimními partnery. Stejně tak mu nevysvětlím, že smradlavý ponožky hozený u postele nejsou sexy a že na zádech rozhodně nemám napsáno - SBĚRAČKA PONOŽEK. Několikrát jsem zkoušela vydržet a ty ponožky prostě nesebrat. Ať si v nich šmatlá pokaždý, co vstane z postele. Kolik odříkání a cukání v rukách a taky už i v oku mě to stálo! No hodně! A víte co? Vladimírovi je to úplně putna. On by v tý haldě snad šmatlal až do důchodu nebo minimálně do tý doby, než by mu všechny čistý ponožky došly, pak by se sebral a šel by si do obchoďáku koupit balík novejch, protože komu záleží na smradlavejch ponožkách u postele, no komu? Ale mně jo, mně teda jo!

ČTĚTE TAKÉ: Další díly Matky na tahu 

Dokonce tolik, že když můj kluk Vladimír na pár dní někam odjede a ty ponožky zmizej, cejtím se nesvá. Možná, že i to tričko s nápisem SBĚRAČKA PONOŽEK bych si po týdnu ponožkový nepřítomnosti dobrovolně oblíkla.

A ten kávovar, ten najednou není vysunutej vepředu a mně najednou to místo na lince takhle připadá hrozně prázdný... Nedá mi to a o kousek ho povysunu, psssst! :-) 

Napsal(a) Dana Křížková

Štítky Matka na tahu, blog

Kam dál?

MATKA NA TAHU: Nesnese se se sestrou. ObčasMATKA NA TAHU: Nesnese se se sestrou. Občas

MATKA NA TAHU: Nesnese se se sestrou. Občas

úterý, 30. ledna 2018, 19:30„A to jste to vzali nějak hopem, nejste trochu blázni? Ha, ha,“ to je asi druhá nejčastější věta,...

MATKA NA TAHU: Třicet je lepší než osmnáct. NěkdyMATKA NA TAHU: Třicet je lepší než osmnáct. Někdy

MATKA NA TAHU: Třicet je lepší než osmnáct. Někdy

úterý, 2. ledna 2018, 19:43„Ťuk, ťuk, ještě tady, slečno, a tady, a tady taky, nevidíte?" "Vidím!" chce se mi vřísknout na tu...

ROK 2017: Aprílový žert ze City Parku, narozená trojčátka nebo pomoc rodině v nouziROK 2017: Aprílový žert ze City Parku, narozená trojčátka nebo pomoc rodině v nouzi

ROK 2017: Aprílový žert ze City Parku, narozená trojčátka nebo pomoc rodině v nouzi

neděle, 31. prosince 2017, 08:38Dnes máme poslední den roku 2017. Roku, ve kterém se každému z nás určitě mnoho podařilo, hodně...

© 2011 - 2018 TRIMA CB, s. r. o

Zavřít reklamu

Reklamní sdělení