Jihlavská Drbna

NA ROZTRHÁNÍ: Nejsem nemocná, jsem těhotná!

středa, 15. června 2016, 18:33

Středa 4. května: Dnes je Pepinin velký den D. Jdeme k paní doktorce Čermákové na kontrolu srdíčka. Nakládám do auta Matese a vyzvedávám dědu, jako dnešní chůvu, a frčíme směr jihlavská nemocnice. Děda je chůva par excellence. Mates ho zbožňuje, a já vím, že všechno bude v klidu a oba kluci to zvládnou levou zadní.

Po minulé zkušenosti vím, že tato kontrola nemusí být jen na pár minut, ale klidně i na několik návštěv. Když jsem tam byla ještě s Maťourem v bříšku, tak ležel tak špatně, že paní doktorka nedokázala nic zkontrolovat. Proto jsem měla za úkol se 20 minut procházet po schodech, skákat, běhat, prostě dělat cokoliv, aby se náš miloň pohnul a změnil polohu. A i přes můj obrovský fyzický výkon se nezadařilo a já frčela na kontrolu za týden znovu, kde byl úplně stejný problém. A proto jen kvůli tomu jsem musela s Maťourem na kontrolu po narození. Naštěstí všechno dopadlo dobře.

Vcházím do čekárny a modlím se, aby tentokrát všechno bylo v klidu. Jsem hned na řadě a sestřička si ode mě bere žádanku a těhotenskou průkazku. Čekám na vyzvání a najednou se ve dveřích objeví přímo paní doktorka s tím, že jsem v pátek byla na velké kontrole v Brně u pana doktora Vlašína, a to je prý kapacita, a že mě ani kontrolovat a trápit nebude, protože podle jeho kontroly je vše OK. No, kdo by to čekal? A tak ani ne po deseti minutách opouštím ordinaci a volám klukům, že mám hotovo a můžeme jet domů.

Čtvrtek 5. května: Protože se řídím heslem: „Nejsem nemocná, jsem těhotná“, tak jsem se vydala s Maťourem na výlet za kamarádkou do Brna. Slíbila jsem jí, že jí pomůžu pořídit a složit postel. A vzhledem k tomu, že milujeme nakupování v IKEA, tak má pomoc byla jasná volba. Vyjíždíme v 8 ráno, v 9:25 vyzvedáváme kámošku a hrneme si to směr IKEA. A vzhledem k tomu, že víme, že svačina je velmi důležitá, tak naše první zastávka je na kávičce a dobrém zákusku. Bez toho bychom to určitě nezvládli ani najít, natož to poskládat.

Je jedenáct hodin a my máme naložené auto, a hurá na skládání. Kdo by to byl čekal, že to zabere dvě hodiny. A to jsem měla akušroubovák, abychom se neušroubovaly k smrti. :-) V jednu se vydáváme na pozdní obídek a pak se vracíme zpět, protože jsme ještě koupili stůl a čtyři židle - však byly v akci, ne? :-) A ještě na nás čekají. Zlatá postel, tato malá třešnička na závěr nám zabrala další tři hodiny. Je půl šesté, já se loučím, a jedeme zpět směr Jihlava za naším milovaným tatínkem. Řeknu vám, že opravdu těhotenství není nemoc, ale měla jsem toho plné kecky a něco na tom bude, že se mám šetřit. Jo, holt je to zátěž, na kterou člověk není zvyklej.

Když jsme přijeli domů, tak jsem pouze odevzdala malého Zbyňďovi a šla jsem odpočívat s vyvaleným pupkem na sedačku.

Můj manžel je velmi pintlich na úklid, a tak první, co bylo, tak šel vyklízet přebalovací tašku. Bylo super pozorovat jeho výraz, když po plínách, dětských sušenkách a pitíčku pro malého, začal najednou vytahovat akušroubovák, klíče, šrouby a podložky. Jsem, holt, žena mnoha tváří, a co kdyby se to náhodou někdy hodilo, ne? ;-)

Pondělí 9. května:  Je ráno, a my si jedem vyzvednout moravskou babičku, která k nám přijela na čtyři dny na návštěvu. Maťour ji vidí asi po 2 měsících, tak na ni nejdřív tak udiveně kouká, ale vzhledem k tomu, že je snadno prodejnej a za úsměv jde s každým, tak jí hned padne kolem krku.

A to bych nebyla já, abych hned naši návštěvu nevyužila a rovnou jsem ji nechala hlídat malého a já si odskočila k obvodnímu lékaři pro razítko do těhotenské průkazky, abych aspoň u Pepiny měla vše vyplněné, když s Matesem jsem to nestihla (rodili jsme totiž dřív – to vám taky někdy popíšu, abyste věděli, že porod je fakt „zážitek“).

Běžím si to k lékaři, přeběhnu přes silnici, mimo přechod, samozřejmě :-),a už otvírám průkazku a natahuju se po klice do ordinace, a co myslíte?

Nééé, policajti mě nezastavili a pokutu za přecházení mimo vyznačenou zónu jsem nedostala, ale doktor si na dvě hodiny odskočil a místo v 13 hodin pouze dnes končí v 11 hodin A kolik, že je hodin? 11:12. :-)

No nic, k lékaři prostě půjdu jindy. Však mám ještě 4 měsíce, ne?

Pondělí 16. května:  Těhotenská cukrovka a kontrola ve 24. týdnu

Někdo zná a někdo ne, a tak to radši vysvětlím. Všechny rodičky starší 25 let by měly kolem 24.týdne těhotenství podstoupit test na těhotenskou cukrovku, aby se případně tato nemoc odhalila včas a mohla se léčit. Jde o to, že cukrovka způsobuje vyšší váhu miminek při narození a pak taky spousta dalších komplikací. S Maťourem jsem byla na specializované klinice, kde mi tyto testy dělali (tzn. 3x vám odeberou krev a po prvním odběru se napijete hodně sladké vody), ale tentokrát je všechno jinak. Sestřička rozhodla, že je profík a že i mě, omdlévacímu typu se ztrácejícími se žilami, to zvládne sama. A tak se před osmou hodinou hrdě hlásím.

Přála bych vám vidět výraz sestřičky, když mi už po třetí hledá žílu a zase se jí nepodaří nic nabrat. Prý kdyby to věděla, tak mě pošle na specializované pracoviště. Já se v duchu jen usmívám a říkám si, že měla možnost, ale sama se rozhodla, tak teď ať trpí. :-) Neustále ji radím, že místo, kde se jí to opravdu povede, je vnitřní předloktí, ale holka má svou hlavu a zkouší to všude jinde. No na pošesté už jí dojde trpělivost a mé místo vyzkouší. A je to! Krev máme nabranou. Třikrát sláva!!!

Čeká mě sladká odměna. Pozor, farmacie povýšila na vyšší level, a tak obyčejná voda z kohoutku se sladkým nálevem je vytuněná. Už ji nabízejí s příchutí, a to pomeranč, nebo malina, a buď vychlazenou, nebo při pokojové teplotě. Tak jsem si dala vychlazený pomeranč a chutná to jako když to doma přeženete se sirupem. :-)  

PŘEDCHOZÍ A NÁSLEDUJÍCÍ DÍLY ČTĚTE zde.

Po dvou hodinách, co sedím v ordinaci, a brouzdám na mobilu na internetu, je konečně čas jít na druhý odběr. Tentokrát se to sestřičce povede na počtvrté. A kde? Opět na předloktí. Však se znám dobře, ne? Jen ta sestřička mi nevěří.

Po odběru vcházím do ordinace k panu doktorovi a ten na mě kouká, jak jsem oblepená leukoplastí a nevěřícně kroutí hlavou. Prej co mi to provedla? Já ho uklidňuju, že se nemá proč stresovat a že za bonbón, co mají v čekárně pro děti, na to zapomeneme. :-) Musím na tom aspoň trošku vydělat, ne?

Každopádně kontrola je to letmá. Jen tak jezdíme ultrazvukem po bříšku a koukáme, jak si Pepina plave. Mává na nás těma malinkatýma ručičkama a zkrátka se nám ukazuje, jak je krásná. Doktor nám znovu potvrzuje, že Pepina je opravdu Pepinou a s úsměvem mě posílá se obléct a sestřička mě objednává na další prohlídku ve 28. týdnu.

Doufám, že takto pohodové prohlídky budou až do konce. I když, když jsem přijela domů, tak se mé ruce začaly pořádně vybarvovat a kdybych nevěděla, z čeho to mám, tak si řeknu, že jsem jak feťák. To zase budou pohledy a řeči od okolí...  Ale to zase příště!

Napsal(a) Lili

© 2011 - 2017 TRIMA CB, s. r. o

Zavřít reklamu

Reklamní sdělení